V rubrice My Beauty nám nejpodmanivější tváře současné kulturní scény svými slovy popisují, co pro ně znamená krása.
Shirley Manson se veřejnosti zjevila v roce 1995 jako frontmanka alternativní popové skupiny Garbage s uvedením jejich alba. Producent enormě úspěšného alba Nevermind od Nirvany, Butch Vig, ji v zápětí oslovil ke spolupráci na společném projektu a rodačka z Edinburghu prakticky okamžitě prorazila. V říjnu 2015 vyjeli Garbage na turné, které oslavuje 20. výročí alba "20 let queeru". Název alba naráží na jeden z raných singlů kapely, který se jmenoval "Queer".
Díky míchání prvků různých žánrů od punku po hip hop má Garbage jedinečný zvuk, který vysthuje styl 90. let a texty, které většinou vycházejí z temnější stránky Shirleyny povahy. Kromě toho, že Garbage přišli s novým zvukem, byli také vizuálními inovátory. Shirley nosila vintage oblečení ze 60. let, které kombinovala s různými výstředními kousky jako umělohmotné šaty, peří, latex a pro ní typické pronikavě červeně obarvené vlasy v době, kdy v tomhle žánru frčely vesměs otrhané džíny a kostkované košile. Právě tuhle vizuálně pokrokovou stránku ocenil M·A·C a oslovil Shirley v roce 2002 ke spolupráci na kampani VIVA GLAM. Upřímnost spolu s prořízlou pusou pomohla Shirley k tomu, že se stala skutečným obrazem své doby.
"Je docela zábava ohlídnout se zpět. Je to teď 20 let, co jsme vytvořili Garbage a touhle dobou hodně vzpomínám na to, jaké to bylo. Vzpomínám si, že jsem se dívala na Kylie v době, kdy se snažila být nezávislá a pokoušela se o indie rock, a že mi tehdy připadalo zajímavé, jak brala prvky alternativy a míchala je do mainstreamu a obráceně."
"Osvojila jsem si popovou kulturu i když jsem vycházela z alternativního prostředí. Všechny holky v té době nosily džíny, flanelový košile, martensky a byly agresivní. Chtěla jsem vyniknout. Svět je velký a když nevyniknete, přehlídnou vás... A tak jsem se rozhodla o přesný opak toho, co dělali všichni - vyžívala jsem se v make-upu, nosila jsem mini sukně a mini šaty. Spolupracovali jsme s úžasnými fotografy a videoumělci. Byla jsem "It Girl". Objevila jsem se na titulce snad každého lifestylového magazínu, byla to slušná mediální masírka... "
"Vyžívala jsem se v make-upu, nosila jsem mini sukně a mini šaty. Byla jsem "It Girl". Objevila jsem se na titulce snad každého lifestylového magazínu... "
S dnešními umělci mám pocit, jako by jim všechno bylo servírováno na stříbrném podnosu. Je za tím cítit ta mašinerie na výrobu image - mají ten správný účes, správné líčení a správné vlasy. Takže jako celek je to prostě moc perfektní. Smrdí to podfukem. Všechno je to stejný. Žijeme doslova v Orwellovských časech - individualita a osobitost je čím dál vzácnější. Více než kdy jindy cítím ve vzduchu potřebu zkulturnění. Bylo by nesmírně osvěžující vidět na scéně holku, u které nemáte pocit, že projela tou mašinou na hudební hvězdy. Všechno to vypadá tak prefabrikovaně..."
"Svým způsobem, když se objevila Miley Cyrus, připomnělo mi to mě samotnou. K některým situacím přistupuje jako já tehdy - vždycky jsem se chytala za prsa a vyplazovala jazyk a zvedala si tričko, abych pobavila kluky, když jsem věděla, že se můj kluk zrovna nedívá. Nevěděla jsem, odkud se bere nutkání dělat tyhle věci až do té doby, než jsem o tom slyšela Miley velmi otevřeně mluvit. Řekla, že má pocit, že typické postavení ženy v naší době je velmi submisivní, zkarikované a sexuálně vyzývavé. A nechtěla být vnímána stejně."
"Pochopila jsem, jakou sílu má ženská sexualita a dávala jsem si pozor na to, jak s ní pracuju a taky jsem jí chtěla rozvrátit."
"Myslím, že přesně tohle jsem tehdy cítila já, i když jsem se v tomhle ohledu nechtěla brát moc vážně. Pochopila jsem, jakou sílu má ženská sexualita a dávala jsem si pozor na to, jak s ní pracuju a taky jsem jí chtěla rozvrátit. Odmítala jsem všechny projevy ženské sexuality a tak jsem za ně nemohla být souzena a nemohla jsem tudíž být zaškatulkována a díky tomu jsem byla volná. V nějaké základní rovině jsem tohle pochopila."
"Vidíte to dnes i na pár pop hvězdách v pokročilejším věku, že se nedokážou dostat ze škatluky, kam si je veřejnost uložila na základě jejich vzhledu. A není vůbec snadné se z toho dostat ven, je to jako vězení. A jak stárnete, je to ještě horší, protože vaše sexuální vitalita klesá a umělci pak můžou úplně ztratit přehled o tom, co vlastně chtějí. A to je přesně to, čemu se snažím vyhnout."
"Patti Smith, Siouxsie Sioux a Chrissie Hynde byly moje vzory. Naučily mě, jak se chránit před očekáváním společnosti a rozdrobením sebe sama. Není možné držet se obrazu, který o vás vytváří někdo jiný - okolní společnost. Musíte se držet sebe sama, své zkušenosti a moudrosti a můžete mít svou vlastní formu sexuální moci, ale nejste odkázani na milost vnějšího světa. Cítím se hrdá na to, že je mi 50 a žiju neuvěřitelně vzrušující život. Pokud se tomu tlaku společenského očekávání ženy nevzepřou, budou se prodávat pod cenou a budou závislé na své fyzické kráse. A to není v pořádku."