V My Beauty popisují ty nejpodmanivější tváře módy a kultury svými vlastními slovy, jaká je jejich představa krásy a co pro ně znamená
Melanie Gaydos je průbojná hvězda, která připomíná mezinárodní módní komunitě, o čem to všechno je: svoboda, výraz, vývoj a síla. Narodila se v Connecticutu s neobvyklým genetickým onemocněním známým jako ektodermální dysplazie, takže její vzhled je jistě odlišný - avšak ne méně krásný - než obvyklý standard módního průmyslu. Tuto sezónu pracovala Gaydos pro několik přehlídek a prezentací na New York Fashion Weeku. Její portfolio editoriálů se každým dnem zvětšuje, neboť svět se zamiloval do tohoto samozvaného snílka, víly z masa a kostí, která drtí veškeré předsudky skrze každou fotku, která ji zachycuje. V tomto rozhovoru pro M·A·C Culture odhaluje svou dosavadní svízelnou a současně úspěšnou cestu.
"Do New Yorku jsem se přestěhovala před 5 lety, abych mohla nastoupit na uměleckou školu, na které jsem hodně věnovla autoportrétům. Potkala jsem se v klubu přes vzájemné přátele s fotografem, kterého zajímala má práce, a v tu chvíli se taky nastarovala moje kariéra modelky. V té době jsem přestala nosit paruky, protože jsem něměla moc peněz a současně jsem si uvědomila, že už nejsou můj styl. Zvolila jsem více minimalistický přístup k životu a naštěstí se mu líbil."
Foto Sylwia Makris
"Jsem jediným člověkem, který tohle dělá, a ze začátku bylo těžké stát se objektem pro ostatní. Dnes už téměř nemám problém s tím, že mě lidé vidí jinak, než já spatřuju samu sebe." - Melanie Gaydos
"Myslím, že se mi opravdu daří řídit samu sebe. Po prvním focení jsem rozjela svou kariéru tím, že jsem rozesílala maily. Pořád nemám smlouvu. Na začátku tohoto roku mě kontaktovala jedna z předních agentur, ale potom se rozmysleli, že pro ně nejsem ta pravá. Byla jsem dost zklamaná, protože pokud by mě chtěli zastupovat, znamenalo by to, že mě společnost konečně přijala takovou, jaká jsem, a uznává to, co dělám. Protože se snažím zapojit se do společnosti, přála bych si, aby mě ostatní vnímali takovou, jak se vidím já sama."
"Ostatní mi doporučovali 'alternativní' agentury, ale nesnáším ten název. Když jsem byla rebelující teenager, myslela jsem si o sobě, že jsem alternativní, ale to já prostě nejsem. Když jsem začínala s modelingem, bylo snadnější se dostat k temnějším fotografiím, ale ráda bych se od toho posunula někam dál."
Foto Sylwia Makris
"Pracuji stále pouze s lidmi, kteří jsou mi sympatičtí, což mi dost pomohlo pochopit, kdo doopravdy jsem, jak se vnímám, a pomohlo mi to přijmout mé tělo. Jsem jediným člověkem, který tohle dělá, a ze začátku bylo těžké stát se objektem pro ostatní. Dneska už téměř nemám problém s tím, že mě lidé vidí jinak, než já vnímám samu sebe. Myslím, že to vychází z podstaty tohoto průmyslu a zjistila jsem, že se všichni vlastně chováme dost podobně. Je pro nás těžké pochopit věci, se kterými se neumíme ztotožnit. Vrána k vráně sedá, jak se říká."
"Nepřestává mě překvapovat, jak silně lidi reagují na můj vzhled. Vypadám takhle celý svůj život, jako dítě jsem si neuvědomovala, že jsem zvenčí jiná. Vždycky jsem o svém těle přemýšlela jako o dopravním prostředku a byla jsem přesvědčená, že nemá žádný vliv na to, kým doopravdy jsem. Je to vina médií, které mě berou jako trend anebo marketingový tah, ale to je pro ně asi jediný způsob, jak můžou pochopit to, co dělám."
"Pořád je přede mnou dlouhá cesta. Ráda bych pracovala s Timem Walkerem, Stevenem Kleinem, Nickem Knightem a Paolem Roversim. Například práce Tima Walkera opravdu vyjadřuje, kým jsem. Když jsem byla mladší, opravdu, na mou duši jsem si myslela, že jsem elfka. Můj táta mi dokonce říkal elfko a úplně mě v té době dostávaly pohádky. Řekla bych, že moje osobnost je dost podobná víle."
Sleduj Melanie na Tumblru, Facebooku, and Instagramu.